Moji přátelé vědí, že můj osobní život je víceméně veřejný. Pakliže se mne na něco chtějí zeptat, zeptají se. Ale o sobě dnes mluvit nebudu. Včera jsem jela ze školy hodně pozdě metrem a vedle mne si sedla moje kamarádka z Jižní Korei, je poměrně skvělá a má hodně názorů a tak než jsem dojela na Gare de Lyon, stihla mi vysvětlit její teorii vztahů, která mě opravdu nedala klidný spánek.
"Studovala jsem literaturu v Jižní Korei, v Soulu, jeden rok a přestala jsem z vícero důvodů. Nemá to žádnou budoucnost, uvědomila jsem si a měla bys vidět, co tam chodí za kluky. Nemluví a jsou hrozně plaší..a tak jsem se rozhodla odjet do Paříže a studovat business, protože když chceš chytit lva, musíš jít do ZOO (nevím,jestli to bylo nějaké korejské přísloví, ale smála jsem se dost, po odporném testu z francouzštiny mi tohle zvedlo náladu). Takže mám ráda business a taky business kluky, jsou tak nějak otevřenější a vědí, co mají udělat v tu pravou chvíli (připomnělo mi to odvázanější definici managementu: dělej správnou věc, ve správný čas).
Klárko, představ si moje vztahy jako podnikatelský model nebo spíš mapu všech zúčastněných stran v podniku. Já jsem ta největší strana, která nejvíc dotuje podnik penězmi, myslím si, že to funguje skvěle se vztahy na dálku. A já mám 70% akcií (tedy toho mého přítele) a zbylých 30% můžou mít jiné holky."
Tak tady to máte, paříž je město lásky, samozřejmě, ale začala jsem přemýšlet, jak to pařížané mají, nemyslím si, že si mohou navzájem věřit a že by si mohli být věrní. Řekla mi, že dnes poprvé bude večer sama. Dobře, musím jít, užij si večer! Dodala jsem a přestoupila jsem na moje jedničkové metro směr La Défense. Pak jsem potkala americké turisty a povídali jsem si o cestování a život byl zase jednou fajn.